• Z MČR vezeme sedm medailí

  • Na letošním Mistrovství ČR v karate, které se o víkendu uskutečnilo v Jindřichově Hradci, jsme vybojovali dva tituly vicemistrů a pět bronzových medailí. Z Gryfu se na MČR nominovalo celkem 23 závodníků a ti změřili síly s dalšími 626 karatisty z 86 českých oddílů.

    První den byly na programu kategorie dorostu, juniorů a seniorů. V nich si nejlépe vedla Lenka Bourová, která v kata Masters 45+ získala stříbrnou medaili. O třetí místa v kumite se úspěšně poprali Vojta Boháč, Vojta Boura, Vašek Chudoba, Lukáš Cyprián a Tomáš Dittrich, takže z toho bylo pět bronzových medailí. Na bodovaném 5. místě skončili ještě Matěj Štěpán a František Chudoba. „Naši starší závodníci předvedli, že patří mezi nejlepší české karatisty ve svých kategoriích v ČR, což nás velmi těší,“ komentuje výsledky naše trenérka a předsedkyně oddílu Tereza Reyneltová. Je to podle ní o to cennější, že většina z nich nemá ambice být „mistry světa“.

    Marek Frinta vicemistrem ČR
    Neděle patřila již tradičně žákovským kategoriím. V nich nejvíce zazářil Marek Frinta, který se v kumite probojoval až do finále. Zápas skončil na body s nulovým skóre, takže nakonec rozhodovaly praporky. Výsledek byl těsný, jen o jeden praporek, a Marek si tak nakonec odvezl z MČR stříbrnou medaili.

    O bronz bojoval kata tým starších žáků ve složení Filip Flajšinger, David Vedral a Marek Frinta, v kumite pak Sofia Mazur, Eliška Fibichová a Míša Vaškovská. Všichni nakonec brali „jen“ pátá místa. „Nejmladší závodníci nás velmi příjemně překvapili, byli neskutečně blízko medaili, kterou se jim bohužel nepodařilo proměnit,“ říká Tereza Reyneltová. „Takže se v nás coby trenérech míchaly pocity radosti, že se dostali až tak daleko, a nakonec zklamání, že si medaili ´neurvali´.“

    Tým táhl za jeden provaz
    Celkem tedy přivezl Gryf sedm medailí a mnoho umístění těsně pod stupni vítězů, což je podle Terezy určitě příslib do budoucna: „Doufáme, že ty ´brambory´ brzy začneme proměňovat v cenné kovy. Na MČR navíc chyběl Matěj Říha, který se účastnil světového poháru v Číně a který je takovou naší ´zlatou stálicí´. O to větší byla pro celý tým motivace přivézt zlato, což se nakonec nepovedlo, ale přesto jsme z mistrovství odjížděli spokojeni. Děláme sice individuální sport, ale tým táhl za jeden provaz a všichni na tatami nechali maximum, které ten den mohli předvést.“